Bilingvismus

“Bilingvismus je schopnost hovořit dvěma jazyky, schopnost komunikovat prostředky prvního stejně jako druhého.“ (Prucha, Pedagogický slovník)

ODKAZY:
Multilingual's Children Association
Waltham Forest Bilingual Group
Vychováváme dvojjazyčné děti – facebooková skupina
Netmums Coffee House – Rodiče z cizích zemí
Zajímavý článek o bilingvismu
Bilinguarium

Bilingvismus nepředstavuje jen schopnost perfektně hovořit více než jedním jazykem, je to také umění vstřebávat rozdílnou kulturu, tradice a zvyky, a dovednost identifikovat se s jinou národností skrze jazyk. V této souvislosti je koncept bilingvismu nejdůležitější pro Čechy žijící v zahraničí jednak z pohledu začlenění se do cizí společnosti, ale ještě více jakožto prostředek uchování a přenesení jejich vlastní identity.

Přirozený bilingvismus, neboli skutečnost, kdy se dítě učí oběma jazykům zároveň (současně) od svých rodičů a osvojuje si tak dva rodné jazyky, je rozhodujícím faktorem rozvoje dvou-kulturní společnosti. 

Dvojjazyčná výchova je dnes celosvětově propagována, neboť průzkumy dokázaly, že děti, které si jí prošly, jsou celkově lépe lingvisticky vybaveny než děti vyrůstající v jednojazyčné rodině. Některé z mnoha výhod dvoujazyčných dětí jsou:

lepší schopnost učit se cizí jazyky
lepší schopnost kreativně myslet
lepší schopnost nápaditě tvořit (Jaburek 1998, s. 8)
rychlejší oddělení významu od formy
snadnější komunikace s širším okruhem lidí
větší míra vnímavosti a tolerance k jiným způsobů myšlení

Nejvíce se může dítě zlepšovat ve strukturální a akustické stránce jazyka v období ihned po narození až do 8-12ti let věku. Tato doba je, z pohledu lingvistických vlastností, neopakovatelnou. V souvislosti s tím je pro dítě nejlepší a nejvíce účinné přirozené bilingvní prostředí.

Zároveň je důležité držet se při uplatňování bilingvní výchovy následujících pravidel.

Nejzákladnější z nich jsou:

Princip “jedna osoba – jeden jazyk”

K zajištění lepší koncentrace dítěte a z důvodu prevence vzájemného matení mezi jazyky, by měl každý z rodičů na dítě hovořit výhradně jen jedním jazykem, v tom, v němž probíhala jeho vlastní výchova.

Takzvaný „rodinný“ jazyk
Pokud oba rodiče hovoří oběma jazyky, měli by se dohodnout na takzvané „rodinném“ jazyce, tzn. na tom jazyce, který se bude používat při stolování, společném hraní a v těch situacích, kdy by každý ze zúčastněných měl rozumět a nikdo by neměl být eliminován.‘

Rovnováha času  
Aby se dítě mohlo učit a zlepšovat v obou jazycích zároveň, potřebuje je slyšet a používat přibližně na stejné úrovni. Pokud má dítě například maminku z Řecka, která s ním pobývá doma každý den a hovoří na něj řecky, ale s německým otcem se vídá jen o víkendech, musí také rozvíjet znalost „otcova“ jazyka v průběhu týdne, např. se svými vrstevníky ve školce.

Zkušenosti rodin vychovávajících své děti bilingvně lze nalézt zde. 

Čerpáno z:
http://epedagog.upol.cz/eped4.2002/clanek01.htm
http://ucjtk.ff.cuni.cz/publikace/23-02/kolikreci.htm
L’Enfant aux deux langues, C. Hagège, Odile Jacob, 1996, 2005


Naši partneři


 

 

          

 

 

           

 

České centrum Londýn je členem EUNIC Londýn, sítě kulturních institucí členských států Evropské unie v Londýně.