Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

Všechny novinky

Rozhovor s Věrou Ondrašíkovou

Věra Ondrašíková je tanečnice a choreografka z České republiky, která je známá po celé Evropě zejména díky ceně pro mimořádné tanečníky udílené v rámci Masdanza festivalu na Kanárských ostrovech, projektům v Lyonu, Amsterdamu a také nedávné tvorbě ve Velké Británii. Věra byla vybrána Be festivalem k účasti na rezidenčním pobytu, který byl iniciován a podpořen Českých centrem v Londýně a Institutem umění - Divadelním ústavem v Praze. Nick Matrini se Věry ptal na její tvorbu a nejnovější projekty.

BE NEXT je performativní program pro mladé patřící pod BE Festival v Birminghamu, který se zaměřuje na performativní umění. Jedná se o kreativní příležitost pro mladé umělce z různých prostředí, kteří chtějí zlepšovat svoje divadelní a performativní schopnosti pod vedením profesionálů. Tentokrát bude festival probíhat od 21. do 25. června.

Na začátku roku Ondrašíková společně s Mikem Bellem pořádala týdenní workshop při příležitosti MAC Birgmingham, do nehož byli zapojeni i uprchlíci či žadatelé o azyl. „Každý den jsme začínali malým zahřátím před tím, než se zaměřili na konkrétní téma show.“ doplnila Ondrašíková.

Tento workshop chtěl povzbudit děti, aby se nebály projevit na jevišti svou vlastní individualitu a unikátní osobnost. Vystoupení proběhlo 19. února v Old Rep Theatre a bylo inspirováno show Davida Attenborougha o pářících rituálech.

"Opravdu jsem si užila práci s Mikem Bellem a dalšími mladými umělci a pevně věřím, že jednoho dne se stanou profesionály a splní si své sny." Toto vystoupení bude také prezentováno během festivalu.

 

Co se Vám nejvíce líbí na práci ve Velké Británii?

Současný tanec v Británii je v porovnání s Českem velmi nezávislá a stabilní umělecká scéna. A to je asi to nejdůležitější. V roce 2004 jsem měla jedinečnou příležitost vystupovat na Aerowaves festivalu. Bylo mi teprve 25 a úplně mi to otevřelo oči. O dva roky později jsem přijela na workshopy a další krátší spolupráce. Nikdy nezapomenu na setkání s Johnem Ashfordem, Davidem Hintonem, Johannesem Birringerem a Michele Danjoux.

Co považujete za ústřední téma Vaší tvorby?

Snad téma introspekce. Moje poslední show GUIDE, je vnímána jako dance solo mladého tanečníka, který se na jeden den ponoří do rozhovoru s jeho starým já. Je to příklad výpovědi o kvalitě života. Jsme opravdu to, co si myslíme nebo je vnímání nás samotných jen pouhý blud. Do jaké míry je náš život limitovaný a kontrolovaný společenskými konvencemi? Prožíváte život, který má takovou kvalitu, jakou byste chtěli?

Co vnímáte jako největší výzvu? Počáteční vytváření choreografie nebo samotné vystoupení?

Obvykle je to právě příprava choreografie. Obzvlášť když pracujete s novými lidmi nebo pro národní divadla a neznáte tanečníky, osvětlovače a další.

GUIDE je velmi technicky náročný projekt. Cílem bylo vytvořit iluzorní 3D světelný prostor s individuálními prvky kontrolovatelnými přímo protagonisty. Design světel hraje ve vystoupení hlavní roli, jelikož reaguje na tanečníky nebo lépe řečeno je v plné kontrole tanečníky, kteří mají moc ho přizpůsobit svým účelům. Na místo předvádění technologických inovací se však projekt spíše snaží vytvořit světelný prostor, který podpoří samotný koncept a myšlenku vystoupení.

Text: Nick Mastrini
Překlad: Daniela Tomanová

 







Foto - Katherine Hannaford