Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

11.11.2017 14:30

NENÍ MÍSTO PRO LEHKOVÁŽNOSTI: Komunikační sítě a radikální umění za železnou oponou

Roman Štětina, uznávaný český umělec a současný umělecký rezident v Londýnském LUXu, a kurátor Tomáš Pospiszyl zkoumají, jak českoslovenští umělci komunikovali se svými západními kolegy přes geografické a ideologické hranice před érou internetu. Umělecká pošta, samizdatové časopisy a tajné výstavy byly hlavní součástí nezávislé umělecké tvorby od šedesátých do osmdesátých let, fungující jako alternativní platforma pro sdílení myšlenek v cenzurovaném prostředí. Doprovázeno vzácnými úryvky archivních filmů a korespondencí mezi českými umělci a zástupci světové neo-avantgardy jako je Fluxus.

Tomáš Pospiszyl (*1967) je historik umění, kritik a kurátor žijící v Praze. Zabývá se českým a světovým uměním 20. a 21. století. Od roku 2003 je odborným asistentem na FAMU v Centru audiovizuálních studií, od roku 2012 učí na Akademii výtvarných umění v Praze. Od jeho založení pracuje pro sdružení tranzit.cz. Je autorem několika výstavních projektů: S Vandou Skálovou připravil výstavu a monografii Aléna Diviše (Praha: Nadace Karla Svolinského a Věry Kubátové 2005) a s Ivanem Adamovičem výstavu a knihu Planeta Eden (Praha: Arbor vitae 2010). Je autorem retrospektivní výstavy a monografie Vladislava Mirvalda (Praha: Arbor vitae 2010), koncipoval a odehrál performativní přehlídku Archiv Júliuse Kollera: Badatelna (tranzitdisplay, Praha 2012). Je podepsán pod řadou publikačních projektů: Sestavil antologii americké výtvarné teorie Před obrazem (Praha: OSVU 1998), s Laurou Hoptmanovou antologii východoevropských textů o umění druhé poloviny 20. století Primary Documents (Cambridge: The MIT Press 2002). je autorem monografie Josefa Bolfa (Praha: Divus 2009), inicioval a studií doprovodil reprint Kinetismu Zdeňka Pešánka (Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění 2013). Napsal knihy Octobriana a ruský underground (Praha: Labyrint 2004), Srovnávací studie (Praha: Fra 2005) a Asociativní dějepis umění (Praha: tranzit.cz 2014). Tomáš Pospiszyl se stal čerstvě vítězem Ceny Věry Jirousové za uměleckou kritiku a výběr jeho textů v angličtině letos vydá nakladatelství JRP Ringier.

Dalibor Chartný (s Aloisem Piňosem), Mříže, 16 mm, 11 min
Během sedmdesátých let vzešlo z umělecké spolupráce výtvarníka Dalibora Chatrného a skladatele Aloise Piňose mnoho inovativních technik a uměleckých přístupů. Své síly propojili take při tvorbě audiovizuální trilogie sestávající ze skladeb Statická kompozice, Mříže a Geneze. Mříže představují druhou část trilogie. Po technické stránce jednoduchá exprese vycházející z kombinace hudební a výtvarné složky představuje metaforu represivní normalizační atmosféry sedmdesátých let v Československu.

Jan Ságl, Underground, 1972, 16 mm, 23 min
Underground  je krátký film zachycující běžný každodenní život v centru města. Kamera snímá ženy, muže a děti vystupující z jezdících schodů ze stanice metra v Praze. Jejich výrazy odrážejí všední prázdnotu, zatímco jsou pasivně “vyváženi” na povrch v nepřerušeném lidském proudu z eskalátoru. Prostřednictvím těchto lidí se Ságlovi podařilo zobrazit rezignaci české společnosti během normalizace. Underground se tak stal filmovou metaforou dané doby.

Robert Wittmann, Oslava kultu bláznovství, 1978, 8 mm, 3 min
Film zachycuje poslední, v podstatě soukromou akci Roberta Wittmanna, kterou realizoval před svou emigrací 22. srpna 1978. Toto datum odkazuje na stoleté výročí narození Ladislava Klímy, ale i na den po desetiletém výročí okupace Československa v roce 1968. Akce byla pojata jako oslava slunce, přírody a bláznovství. Normalizační dobu Wittmann vnímal jako dobu „abnormality“ a v tomto smyslu na ni reagoval rozvíjením tzv. kultu bláznovství.

Jan Švankmajer, J.S.Bach, Fantasia G-moll, 1965, 9 min (citace)
V tomto mimořádném raném černobílém snímku Jana Švankmajera, natočeném na širokoúhlý film, nacházíme jeden z nejlepších příkladů propojení filmové a zvukové složky. Basy a témbrem se zvuk přímo propadá do filmových obrazů. Vidíme muže hrajícího na varhany Bachovu skladbu, vše ilustrují vize kamenných zdí s rostoucími puklinami, které střídavě zase mizí, vše prokládáno obrazy dveří a vitrážových oken.

Věra Chytilová, Ovoce stromů rajských jíme, 1970, (citace)
Experimentální formou převyprávěný příběh Adama a Evy, který vyústí v alegorické ztvárnění ztráty nevinnosti. Věra Chytilová se tu opřela o netradiční progres-rockový hudební doprovod Zdeňka Lišky a propojením alegorických veršů s pestrými surrealistickými obrazy laděnými do mrazivě modré a narůžovělé vlila vášeň do biblického příběhu. Hlavní postavy jsou celou dobu drženy v surreálné Zahradě Eden a velmi stylová práce s kamerou v duchu “české nové vlny” ještě více zdůrazňuje jejich odcizení vnějšímu světu.

Vstup volný

lux.org.uk

Součástí 21. ročníku festivalu Made in Prague
8. listopadu - 6. prosince 2017

#MadeInPrague

Related links:

Roman Štětina - Artist in residence at LUX

Call for Applications: LUX London Residency for Czech and Czech-based artists and curators

Dominik Gajarský & Roman Štětina: Animals and Machines

Roman Štětina: Instructions for use of Jiří Kolář

 

 

Místo konání:

LUX London, Waterlow Park Centre, Dartmouth Park Hill, London N19 5JF

Datum:

11.11.2017 14:30

Organizátor:

České centrum je spoluorganizátor akce


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala