Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

25.9.2015 19:00 - 21.11.2015

Jan Turner: Hlas rodičů v zádech

Sólová výstava Jana Turnera v Londýnské Divus Gallery. "... Jan Turner jako jediný z českých konceptuálních umělců pochopil jak vytvářet díla současného umění. Je nutné je dělat hůř a nikoli se snažit vytvořit lepší dílo. Dílo musí být na první pohled odborníkovi i laikovi pro smích, ale tak aby z něj při odchodu z galerie mrazilo a začalo se vynořovat ve snech. ..." (z textu o Janu Turnerovi na portálu Artyčok)

Za každými zády je napětí z příběhu, který mají za sebou. Některá záda jsou krásná, ale není to zadarmo.
Kolečka na zádech vzniknou tak, že se vezme nějaká nádobka s kulatým ústím, přiloží se na kůži a vysaje se zní vzduch. Tam kde je tkáň prokrvená a vyživená se nestane nic. Na místech, kde jsou nahromaděny různé tělesné odpady, je tkáň a její kapilární cévy nepružná, tuhá a křehká. Když se takové místo nasaje, cévky se roztrhají, krev z nich se vylije do podkoží a udělají se modřiny. Zároveň se uvolní i odpady. Něco se odpaří do nádobky, něco sebere lymfatický systém.

Tkáň se obvykle ucpává v místech, kde je stažená. Nestahuje se sama ale díky blanám, které jsou všude v těle. Stejného efektu dosáhneme když umístíme kousek molitanu do mikrotenové folie, kterou stále víc a víc stahujeme tak, aby se prostor uvnitř zmenšoval a molitanu se stahovaly póry. Tak takhle nějak to funguje.

Blanitý systém reaguje na stres právě stahováním. Někdy velice silným, až 250 kilogramů na čtvereční centimetr. Může nás zcela pokroutit. Když se pak nějaké místo na těle vlivem stažení ucpe a přiložíme na něj hrnek nebo baňku s podtlakem, tkáň neodolá a teče krev. Někdy i lymfatická tekutina.

Blány reagují na akutní stres ale uchovávají v paměti i ten dřívější, starý i prvotní. Navíc ten akutní bývá často derivát nebo nápodobou, nebo tvořivou odnoží prvotního. A právě ten prvotní se časově shoduje s obdobím, kdy jsou kolem malého dítěte rodiče.
Ti nejsou odpovědní úplně za všechno ale pro dítě je to první mezilidská zkušenost, při které vzniká řada návyků, jež mají v budoucnosti vliv na naše směřování. Na to v jakých prostředích, vztazích a situacích se vyskytujeme.

O fotografiích takto znetvořených zad se dá mluvit též jako o obrazech naší mezi-subjektivity, nebo o otiscích naší bio-psycho-sociální identity... nebo o podkožních záznamech našich trampot.

Lebka na reproduktoru možná nejvíce připomíná smrt na reproduktoru. Ale v tomto případě představuje rodičovské umrtvování, které je ve vlastně životadárné. Vytváří překážky, na kterých je potřeba se něco naučit jinak se nedají překonat. Lebka je tady za obsahovou stránku „hlasu rodičů“ a reproduktor za hlas, jeho zvuk.
Rodičovský hlas v širším významu slova není jen to, jak rodiče svým chováním ovlivňují dítě během výchovy ale zahrnuje i biologický, vrozený, dědičný obsah, náladu rodu, které se přenášejí mezi generacemi.

text Jana Turnera

http://www.divus.cz/london/cs/article/jan-turner-b-hlas-rodicu-v-zadech-b-vystava


Místo konání:

DIVUS London, Enclave 5, 50 Resolution Way, London SE8 4AL

Datum:

Od: 25.9.2015 19:00
Do: 21.11.2015

Organizátor:

České centrum je spoluorganizátor akce


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala